Prodloužený víkend si žákavští hasiči chtěli užít dosyta, a proto v neděli vyrazila Nicol Polívková až na Vysočinu do Budíkovic u Třebíče na závody jednotlivců v běhu na 100 metrů s překážkami. Krásné slunečné počasí bohužel dost kazil silný vítr, který byl znát i na výkonech v závodě.
Nicol ve svém prvním rozběhu zaběhla svůj průměrný výkon, kde jen lehce zaváhala na kladině, ale zato předvedla skvělé zapojení rozdělovače i proudnice a cílovou brankou proběhla v čase 18,60 s. Ve druhém rozběhu předvedla na oko téměř totožný výkon jako v prvním kole, jen se mírně zpomalila na spojích hadic, ale opět to vynahradila skvělým rozdělovačem a proudnicí. V cíli jí pak svítil čas 18,64 s. Do celkového hodnocení se tak Nicol počítal čas z prvního rozběhu a tento znamenal 21. místo z 51 závodnic.
První květnovou sobotu naše mladé hasiče čeká další kolo Radyňské ligy MH a my za krásného slunečného počasí vyjíždíme s družstvem mladších a starších žáků směr Nebílovy.
Ihned po útoku mladší přecházejí na dráhu štafety požárních dvojic. Rozběh není zcela uhlazený a drobné chyby tam jsou, ale výsledný čas 68,89 s. je ten den v kategorii mladších třetí nejlepší a my jsme spokojení. V celkovém hodnocení soutěže nás bohužel sráží horší výsledek z požárního útoku a obsazujeme 5. místo.
Starší žáci začínají své závodní zápolení na štafetě požárních dvojic a kapitánka Kája i následující Viky a Anet předvádějí parádní výkon. Bohužel Filip se lehce zasekne při motání hadice a cílem probíhá v čase 60,36 s. a to stačí na 5. místo v disciplíně. Potom čekáme poměrně dlouho, než přijde náš čas na požární útok. Při tom si svoji dávku smůly vybírá Páťa na rozdělovači, které se nepodaří zapojit céčkový spoj levé proudařky a tento zapojuje po značných komplikacích až na dráze. Naštěstí Filip na stroji pohotově zareaguje a pokus se podaří dokončit alespoň v čase 26,42 s., což ale v konkurenci 18 družstev stačí až na 12. místo v disciplíně a v celkovém hodnocení si tak žákavští starší odvážejí 9. místo.
V loňském roce se začala Karolína Valešová věnovat v rámci činnosti mladých hasičů běhu jednotlivců na 60 metrů s překážkami. Na začátku letošní „venkovní“ sezóny se k ní připojil v rámci tréninků vedených Liborem Valešem další závodník – Josef Hora nejml. Tito dva naši zástupci vyrazili na letošní první závody pod otevřeným nebem do nedalekého Letkova. Počasí se s prvním májem konečně umoudřilo a závody na travnaté dráze tak slibovaly příjemné podmínky pro výkony.
Josef závodil v kategorii mladší chlapci 1 (7-8 let) v konkurenci 11 závodníků. Ve svém úplně prvním závodním rozběhu si nepočínal špatně a předvedl výrazně lepší výkon než v tréninku, ale po zdržení na rozdělovači a připojení proudnice proběhl cílovou brankou v čase 22,82 s. Ve druhém rozběhu si počínal lépe, i když mírnému zpoždění na rozdělovači se nevyvaroval ani zde. Cílem ale proběhl v čase 21,90 s. a ve svém vůbec prvním závodě obsadil 3. místo.
Kája si již v letošním roce závodní atmosféru užila na halových soutěžích, ale venku měla letos tak premiéru. V prvním rozběhu v kategorii starší dívky 2 (14-15 let) šla „na jistotu“ a povedeným rozběhem s hodnotou 12,95 s. po prvním kole držela nejvyšší příčku. V druhém rozběhu neměla co ztratit a do svého pokusu se opravdu opřela, což předvedla především na rozdělovači a proudnici a cílem proběhla v čase 12,19 s.! Za tento výkon brala zasloužené 1. místo!
Zatím co děti soutěží v Chouzovech, naši dorostenci si odbývají svoji premiéru na závodech jednotlivců v běhu na 100 metrů s překážkami. V rámci tréninkové Dobřanské skupiny se účastní závodů v jihočeské Kaplici. Za Žákavou do závodu nastupuje Pavel Potřeba a Štěpán Šimek a také Radim Tupý, který se soutěže účastní v dresu svých domovských Nezvěstic.
Všichni tři kluci se tréninku této disciplíny věnují teprve od zimy a na jejich výkonech je to znát a to především na překonávání kladiny a celkové jistotě v prováděných úkonech. Nejlépe si ze všech vedl Radim, který zaběhl v prvním rozběhu čas 20,61 s. který se mu druhým rozběhem vylepšit nepodařilo a obsadil 14. místo. Pavel byl se svým pokusem 20,76 s. také z prvního kola na 15. místě. Štěpán své kamarády nenechal daleko a obsadil 17. místo za čas 20,87 s., který se mu také podařilo zaběhnout v prvním rozběhu.
Na závěr dubna se nám po zimním spánku rozjíždí i soutěže jarní části Radyňské ligy mladých hasičů. Tradičně jsou prvním jarním závodem Chouzovy a není tomu jinak ani v letošním roce. Avizované ochlazení se naštěstí nevyplnilo a od rána svítí sluníčko a teplota je příjemná. Skvělé vyhlídky kazí jen vítr, na který jsme ale v Chozovech již zvyklí.
Do soutěže je přihlášeno 20 družstev starších žáků a 18 mladších a ze žákavských se staví jako první na start starší žáci na trati požárního útoku. Družstvo je v aktuální sezóně v personální krizi, protože má přesně minimální počet 7 členů (6 holek a 1 kluk) a podařilo se nám sejít kompletně teprve na posledním tréninku před závody a „ostrým“ požárním útokům jsme tak zatím moc času nedali. Závod se ale daří rozběhnout velmi slušně, sice Zdeni s Kájou ne úplně ideálně nalévají vodu do stroje, ale stačí to na zdárné pokračování pokusu. Na konci jen Viky i Anet lehce „malují“ při trefování terče, ale i to se daří a časomíra ukazuje 18,00 s., což je vzhledem k aktuální situaci a pro začátek sezóny slušný výkon. Ten navíc dokáže překonat pouze Dolní Lukavice a z útoků tak bereme 2. místo.
Na štafetě CTIF předvádíme pěkný a svižný rozběh bez výraznějších chyb a Kája na posledním úseku protíná cíl v čase 71,30 s. a stejně jako v útoku to není vůbec zlý výsledek a stejně jako v útoku jej dokáže překonat jen Dolní Lukavice.
V celkovém hodnocení soutěže starších to nejsou složité počty a na úvod sezóny jsme nadmíru spokojení s výsledným 2. místem, které nám vynáší i velmi cenné body do průběžného hodnocení ligy.
Mladší žáci začínají své závodní zápolení na dráze štafety CTIF, se kterou se řada z nich setkává v letošní sezóně poprvé, ale během závodu to není vidět a všechny úseky odbíhají velmi pěkně. Jen Béďa chce na přenosu hasicího přístroje trošku potrápit nervy trenérů, protože odložený přístroj se pohupuje ještě v době, kdy už Béďa předává štafetu dalšímu závodníkovi. Naštěstí zůstává stát a rozběh je v cíli v čase 88,79 s. bez jakékoliv penalizace, což znamená v disciplíně 6. místo.
Poté nastává delší čekání na start požárních útoků, ale dočkali jsme se a jdeme na to, i když jsou přípravy lehce hektické a tentokrát bojuje trenér Josef především s úpravou přilby těsně před startem. Samotný útok ale vypadá velmi dobře a vše cvaká, jak má a voda je již venku z proudnic. Josef na pravém proudu ale chvíli hledá díru v terči a pokus je tak zakončen v čase 25,07 s., což není zlé, ale o kousek lepší to být mohlo. To nám ukazuje i další průběh závodu, kde padá řada časů v rozmezí od 23 do 24 vteřin. V útocích tak obsazujeme 11. místo.
V celkovém hodnocení mladší žáci končí na 8. místě, což není úplně zlý výsledek a máme nějaký základ pro další práci a zlepšování.
Družstvo žákavských dorostenců po suverénním vystoupení na okresním a krajském kole postoupilo již potřetí za sebou na MČR v závodu hasičské všestrannosti a brannosti. Po loňském třetím místě z východočeského Ostřetína byly pro letošní závod v jihočeském Trocnově ty nejvyšší cíle a odpovídala tomu i příprava a tréninky. Kluci se zodpovědně připravovali fyzicky v průběhu celé zimy a od února se tréninky rozšířili i na střelbu a teorii. Celý harmonogram přípravy vyvrcholil na třídenním soustředění na Železné Rudě, kde došlo především na intenzivní nácvik orientace v terénu pomocí buzoly.
Cestu do jižních Čech jsme měli naplánovanou již na páteční odpoledne, a proto nás nemile překvapila ranní chumelenice a teplota lehce nad bodem mrazu, která se držela po celý den. Cestou jsme nabrali Štěpána ve Velkém Boru, zastavili na nákup a svačinu ve Strakonicích a po 17. hodině jsme zaparkovali u penzionu Štilec u stejnojmenného rybníku. Po ubytování jsme zvládli ještě výlet na nedaleké mohylové pohřebiště Plav u Českých Budějovic, kde proběhla ze strany trenéra Josefa přednáška na téma „pravěká mohylová pohřebiště“. Poté jsme jeli zpět na penzion, kde jsme si dali večeři v restauraci a ještě se věnovali lehkému opakování teorie na nadcházející závod
Ráno nás přivítala mlha, ale bylo vidět prosvítající slunce, které slibovalo rozhodně lepší počasí, než jaké panovalo v pátek. V restauraci penzionu jsme si dali skvělou snídani, i když se začala již projevovat lehká nervozita z blížících se závodů. Nervozitu se nejvíce snažil zajíst ochutnávkou snad všeho v nabídce trenér Josef. Naložili jsme tašky do dodávky a vyrazili na krátký přejezd do místa konání – rodiště našeho nejslavnějšího vojevůdce – Trocnova! Zázemí závodu, start i cíl byly totiž přímo v areálu památníku Jana Žižky a trasa závodu byla v přilehlých lesích.
Po rozkoukání nastupujeme na prezenci, kde vtipkuje paní rozhodčí při zhlédnutí průkazky Pavla, při které konstatuje, že Pavla je v týmu určitě potřeba a bude to tak asi navždycky. Čekání na start trvá hodinu a dvacet minut a zpočátku se zdá nekonečné, ale než se stihneme rozběhat a rozehřát, čas našeho startu se rychle přiblížil a slunce se skrz ubývající mlhu hlásí víc a víc, ale teplota stále není zcela příjemná. Startujeme až jako 26. z 29 týmů a nevíme, zda je to úplně výhoda. V půl 11. se hlásíme u rozhodčí starající se o startující hlídky a tato nás odvádí do prostoru startu, kde probíhá ještě instruktáž a kontrola hlídky ze strany rozhodčí na startu. Nervozita by se dala krájet, ale snažíme se plně soustředit na blížící se start!
Vybíháme na trať a jako první nás čeká asi nejzásadnější stanoviště – střelba ze vzduchovky! Každého z nás čekají tři terče o rozměrech 7 x 5 cm. Nejlépe se daří Štěpánovi Z., kterému se na jeden výstřel podaří srazit hned dva své terče, Radim zapisuje také čisté konto, ale Pavel po prvním nabíjení odjišťuje svoji zbraň a ta z ničeho nic vystřelí. S reklamací u rozhodčího nemá úspěch s odpovědí, že měl určitě prst na spoušti (určitě neměl!). Další dva výstřely si již pohlídá a zbývající „špalíček“ mu dostřeluje Štěpán Z. svým přebývajícím diabolkem. Bohužel Lukáš sestřelí pouze svým prvním výstřelem a Štěpán Š. pro změnu až tím posledním. Čtyři trestné minuty ze střelby jsou hodně a odbíháme hned z prvního stanoviště s neblahou předtuchou pokaženého závodu. O to více se ale snažíme vydat ze všech svých sil v běhu a dohnat výrazné manko.
Naštvaný Luky vybíhá od střelby jako první a skoro zapomene odbočit podle značení trati, ale Pavel jej včas upozorní a rychle se blížíme k druhému stanovišti „orientace v přírodě“, kde dobíháme kluky ze severoplzeňské Tlučné, kteří startovali o čtyři minuty před námi! Zapisujeme si zde svůj první čekací čas než tlučenští splní úkoly. Poté rychle losujeme z igelitové tašky každý dvě topografické značky, které zcela bezchybně určujeme. Dále si každý z nás bere jednu kartičku s poznávačkou rostlin, stromů a stop a ani zde nezaváháme a vybíháme na další úsek trati.
Následující stanoviště „uzle“ pro nás představuje další krátký odpočinek a další vteřiny čekacího času, protože i zde čekáme, až tlučenští kluci uváží své uzle. Ani toto stanoviště pro nás není nijak náročné, protože uzle dokážeme uvázat snad už i poslepu.
Na disciplíně „brannost“ zapisujeme další „čekačku“ a Pavel ještě stihne paní rozhodčí, která zrovna svačí jablko, popřát dobrou chuť. Dobrá nálada se nás drží, i když běžíme s větrem o závod! Nejprve skáčeme přes dva metry široký příkop a jeho poloha není zcela ideální, protože se musíme odrážet z kořenů a doskok je do kopečku. Ale to nás nerozhodí a všichni jsme zdárně „na druhé straně“. Ani čtyři metry dlouhý úsek vodorovně nataženého lana nám nečiní žádné problémy a s další zapsanou nulou pokračujeme dále na trať.
Od startu stále mírně stoupáme a přibíháme na volné stanoviště „požární ochrana“, kde musíme plnit hned tři úkoly a začínáme říkat, jak se zachovat při různých mimořádných událostech. Následuje správné sestavení trojúhelníku hoření a jako poslední přiřazujeme grafické značky technických prostředků požární ochrany.
Po stoupání se trať překlápí a my začínáme spíše klesat. Následuje stanoviště „základy první pomoci“, kde máme za úkol podle vylosovaných obrázků určit příznaky zobrazené zdravotní komplikace a jak v této situaci posupovat. Ani zde nechybujeme a rychle přiřazujeme správné kartičky. Ze stanoviště vybíhá jako první Radim a již si chystá buzolu, protože víme, že nás čeká úsek „orientace v terénu“.
První bod pro měření azimutu je jen pár metrů od stanoviště zdravovědy a Radim již měří a určuje nám směr, kterým máme pokračovat. V rámci hledání azimutu opouštíme lesní cesty a pěšiny, po kterých se dosavadní část závodu ubírala a běháme ve volném lese. Při zaměřování azimutů zahlédneme před sebou kluky z Tlučné, ale zase je ztrácíme. Po zapsání všech tří bodů na krátkou chvíli zaváháme v dalším pokračování, ale daří se nám dostat opět na značenou trať, která zase vede po lesní cestě. Na většinu členů hlídky přichází první výraznější fyzická krize, ale náhle před sebou vidíme kluky z Tlučné a to v nás vyburcuje zbytky sil a jdeme před ně! Navíc víme, že už se musíme blížit do závěru závodu.
Mezi tím stojí nedaleko cíle trenéři Libor a Josef a jejich nervozita s každou minutou i vteřinou stoupá až do oblak, protože podle hodinek už by kluci měli vybíhat na druhé straně louky za zády majestátní sochy Jana Žižky.
Vybíháme na louku a už slyšíme řev trenérů! Před námi je poslední stanoviště „ochrana obyvatelstva“, kde bleskurychle sestavujeme záchranářskou uličku, říkáme, na jakou tísňovou linku a jakým způsobem voláme při různých situacích a přiřazujeme kartičky s obrázky různých věcí podle toho, jestli ta daná věc patří do evakuačního zavazadla nebo ne. I my víme, že už musíme hrát o každou vteřinu a ze stanoviště už to máme jen kousek z kopce do cíle, a proto běžíme za mohutné podpory trenérů a fanoušků ze zbytku svých sil.
Jsme vyřízení a absolutně netušíme, jakého výsledku jsme dosáhli, ale jsme si vědomi toho, že trestné minuty ze střelby nás budou hodně mrzet. Na trati jsme celkem posbírali 4 minuty a 17 vteřin čekacího času. Trenéři neustále aktualizují tabulku s průběžnými výsledky a dohadují se, zda je již součet definitivní nebo ještě bude nějaká úprava. Tak jako tak zjišťujeme, že jsme dosáhli nejrychlejšího času na trati a výsledek tak rozhodně nebude k zahození. K našemu zklamání, ale již víme, že kluci z Velkých Opatovic z jihomoravského kraje absolvovali závod se zcela čistým kontem a to nedokážeme překonat ani se sebelepším během. Po vyvěšení oficiálních výsledků je to potvrzené, ale také zjišťujeme, že nikdo kromě Opatovic nebyl lepší a my tedy bereme po bronzu z roku 2025 stříbro za 2. místo!!!
Při slavnostním vyhlášení se nás krajský starosta hasičů Jihočeského kraje pan Žižka ptá, proč jsme tak skleslí, když jsme druzí nejlepší v republice, a Pavel mu na to odpovídá „Ale my jsme chtěli být první!“ Přebíráme ceny, fotíme se a pomalu nám začíná docházet, že i přes počáteční hořkost jsme dosáhli nejlepšího úspěchu, který kdy kdo z našeho sboru za jeho 126 let existence dokázal! Druhý rok po sobě jsme do Žákavé vezeme medaile z mistrovství České republiky a to už něco znamená.
Po vyhlášení probíhá ještě nekonečné focení na přání trenéra Josefa a my už se všichni těšíme na objednaný oběd v penzionu Valeš v Borovanech. Nacpeme se 2,5 kg vážícím burgerem s hranolkami a vyrážíme směr Žákavá. Doma nás čeká slavnostní kolečko po obci na vozidle Iveco a večer jdeme úspěch oslavit do hospody, kde si všichni z týmu (kromě trenérů) dáváme nealko, protože se musíme stále držet v kondici. Za skvělou reprezentaci obce i sboru nám přichází poděkovat starosta obce Milan Polívka a starosta sboru Josef Hora.
Poslední víkend v březnu patřil halovému závodu jednotlivců v běhu na 100 metrů s překážkamiv Jablonci nad Nisou. V atletické hale probíhalo dvou denní klání dorostenců, mužů a žen v této disciplíně.
V sobotním závodě dorostenců nastoupila v žákavských barvách Klára Fialová v kategorii „starší dorostenky“. V prvním rozběhu zaběhla svůj průměrný výkon bez výraznější chyby v čase 19:80 s. Ve druhém kole musela čekat několik minut na odstartování a to se zřejmě částečně podepsalo na výkonu, který nesl hodnotu 19:93 s. Do celkového hodnocení se tak počítal čas z prvního kola, který pro Kláru znamenal v konkurenci 119 závodnic slušné 28. místo.
V neděli byla na program soutěž mužů a žen a i v nedělním programu měla Žákavá své zastoupení. Byly jimi v kategorii žen Nicol Polívková a Klára Fialová. Druhá jmenovaná bohužel při tréninkových rozbězích nešťastně narazila kolenem na překážku a lehké zranění jí vyřadilo z ostrého závodu. Na start se tak nakonec postavila jen Nicol. Ta ve svém prvním rozběhu protnula cílovou branku v čase 18:87 s. Ve druhém kole se jí nepodařilo čas vylepšit (19:13 s.), ale na úvod sezony jí mohly těšit dva vyrovnané pokusy. Za čas z prvního kola pak brala Nici v celkovém hodnocení velmi slušné 19. místo z celkového počtu 119 závodnic.
Český halový pohár pokračoval svým druhým kolem v sobotu 14. března v severočeském Jablonci nad Nisou. Náš sbor vyjela na 60 metrovou dráhu s překážkami reprezentovat v kategorii starší dívky (14 – 15 let) Karolína Valešová.
Kája se startovním číslem 5 ve svém prvním rozběhu neměla moc času na přípravu, protože organizace závodu v začátku této kategorie zaznamenala menší zmatky a Kája se nestihla pořádně rozkoukat a již stála ve startovní čáře. Bohužel se jí v prvním rozběhu nepovedlo zapojení rozdělovače, kde se musela zastavit. Cílovou branku protnula v čase 14,48 s., což bylo dost za očekáváním naší závodnice.
Ve druhém rozběhu nevyšel Káje se běh z kladiny a ten poznamenal i zapojování rozdělovače, ale i tak cílem proběhla v čase 12,86 s. Ani nad tímto časem sice Kája nejásala, ale poté přišlo větší zklamání, protože při seběhu z kladiny nešlápla na seběhový můstek, což znamenalo červený praporek a neplatný pokus. S nevydařeným časem z prvního kola Karolína obsadila v konkurenci 190 závodnic konečné 94. místo.,
Sezóna v závodech jednotlivců na 60 metrů překážek začala pro Karolínu Valešovou v sobotu 14. února na Českém halovém poháru v Ostravě.
Český halový pohár se skládá ze čtyř soutěží. Dva závody probíhají na jaře (Ostrava a Jablonec) a zbylé dva na podzim (Praha a Ostrava). Závodníci, kteří na Českém halovém poháru splní časový limit, postoupí na halové mistrovství České republiky, které proběhne na podzim v Ostravě (po poslední kole ČHP).
V letošním roce soutěží Kája v kategorii starší dívky14-15 let. V této kategorii se v Ostravské hale představilo 134 závodnic. Kája byla zařazena do 2. z celkového počtu 33 rozběhů. V prvním pokusu lehce zaváhala na spojích hadic i při připojování proudnice. Výsledným časem 12,57 s. se zařadila na průběžné 3.místo. Po prvním kole jí patřilo krásné 12. místo.
Jenže Kája s umístěním na 12. místě spokojena nebyla. A tak se pokusila dát do druhého pokusu maximum. Do rozdělovače běžely všechny čtyři závodnice vyrovnaně. Kája perfektně zapojila rozdělovač, všem se vzdálila a cílem proběhla s velkým náskokem první. Čas 12,23 s. ji posunul na 9. místo. Zároveň se tímto pokusem kvalifikovala na halové mistrovství České republiky! Na prvním závodě ČHP splnilo limit 12,50 s. pouze 14 závodnic.
V závodě zbývalo ještě 126 závodnic a Kája, trenér a její fanoušci čekali, kolik holek ji ještě předběhne. Nakonec ji předběhla pouze jedna, a tak Kája obsadila nádherné 10. místov prvním kole Českého halového poháru!!! Umístění v první desítce znamená účast za závěrečném ceremoniálu, kde je vyhlašováno prvních 10 závodnic.
První víkend v únoru nás čeká závěrečné kolo Ledového poháru, které proběhne v Nevřeni. Před víkendem přichází velká obleva a při odjezdu ze Žákavé nás doprovází déšť, ale v okolí Nevřeně leží stále poměrně dost sněhu a samotná závodní dráha je tvořena směsicí ledu, bláta a vody, což jsou ideální podmínky pro požární útok…
Z důvodu marodky se nedaří dát dohromady družstvo holek a do závodu tak nastupují pouze kluci, se kterými na béčkách zaskakuje za Pavla Libor.
Celý rozběh je tentokrát od samého začátku pěkný a bez komplikací. Zelí na stroji je zpočátku zbytečně opatrný, ale nejslabším článkem celého pokusu je síla stroje, který vodu kupředu netlačí dostatečně rychle. Kluci tak čekají poměrně dlouho na vodu, ale zase v klidu sedí na čáře nástřiku a pokus uzavírají na hodnotě 20:12 s. a ve velké konkurenci 28 týmů nakonec obsazují 10. místo. V celkovém hodnocení seriálu „O vládce severu“ berou 9. místo z celkového počtu 35 zúčastněných družstev mužů.
