Na závěr dubna se nám po zimním spánku rozjíždí i soutěže jarní části Radyňské ligy mladých hasičů. Tradičně jsou prvním jarním závodem Chouzovy a není tomu jinak ani v letošním roce. Avizované ochlazení se naštěstí nevyplnilo a od rána svítí sluníčko a teplota je příjemná. Skvělé vyhlídky kazí jen vítr, na který jsme ale v Chozovech již zvyklí.
Do soutěže je přihlášeno 20 družstev starších žáků a 18 mladších a ze žákavských se staví jako první na start starší žáci na trati požárního útoku. Družstvo je v aktuální sezóně v personální krizi, protože má přesně minimální počet 7 členů (6 holek a 1 kluk) a podařilo se nám sejít kompletně teprve na posledním tréninku před závody a „ostrým“ požárním útokům jsme tak zatím moc času nedali. Závod se ale daří rozběhnout velmi slušně, sice Zdeni s Kájou ne úplně ideálně nalévají vodu do stroje, ale stačí to na zdárné pokračování pokusu. Na konci jen Viky i Anet lehce „malují“ při trefování terče, ale i to se daří a časomíra ukazuje 18,00 s., což je vzhledem k aktuální situaci a pro začátek sezóny slušný výkon. Ten navíc dokáže překonat pouze Dolní Lukavice a z útoků tak bereme 2. místo.
Na štafetě CTIF předvádíme pěkný a svižný rozběh bez výraznějších chyb a Kája na posledním úseku protíná cíl v čase 71,30 s. a stejně jako v útoku to není vůbec zlý výsledek a stejně jako v útoku jej dokáže překonat jen Dolní Lukavice.
V celkovém hodnocení soutěže starších to nejsou složité počty a na úvod sezóny jsme nadmíru spokojení s výsledným 2. místem, které nám vynáší i velmi cenné body do průběžného hodnocení ligy.
Mladší žáci začínají své závodní zápolení na dráze štafety CTIF, se kterou se řada z nich setkává v letošní sezóně poprvé, ale během závodu to není vidět a všechny úseky odbíhají velmi pěkně. Jen Béďa chce na přenosu hasicího přístroje trošku potrápit nervy trenérů, protože odložený přístroj se pohupuje ještě v době, kdy už Béďa předává štafetu dalšímu závodníkovi. Naštěstí zůstává stát a rozběh je v cíli v čase 88,79 s. bez jakékoliv penalizace, což znamená v disciplíně 6. místo.
Poté nastává delší čekání na start požárních útoků, ale dočkali jsme se a jdeme na to, i když jsou přípravy lehce hektické a tentokrát bojuje trenér Josef především s úpravou přilby těsně před startem. Samotný útok ale vypadá velmi dobře a vše cvaká, jak má a voda je již venku z proudnic. Josef na pravém proudu ale chvíli hledá díru v terči a pokus je tak zakončen v čase 25,07 s., což není zlé, ale o kousek lepší to být mohlo. To nám ukazuje i další průběh závodu, kde padá řada časů v rozmezí od 23 do 24 vteřin. V útocích tak obsazujeme 11. místo.
V celkovém hodnocení mladší žáci končí na 8. místě, což není úplně zlý výsledek a máme nějaký základ pro další práci a zlepšování.
Družstvo žákavských dorostenců po suverénním vystoupení na okresním a krajském kole postoupilo již potřetí za sebou na MČR v závodu hasičské všestrannosti a brannosti. Po loňském třetím místě z východočeského Ostřetína byly pro letošní závod v jihočeském Trocnově ty nejvyšší cíle a odpovídala tomu i příprava a tréninky. Kluci se zodpovědně připravovali fyzicky v průběhu celé zimy a od února se tréninky rozšířili i na střelbu a teorii. Celý harmonogram přípravy vyvrcholil na třídenním soustředění na Železné Rudě, kde došlo především na intenzivní nácvik orientace v terénu pomocí buzoly.
Cestu do jižních Čech jsme měli naplánovanou již na páteční odpoledne, a proto nás nemile překvapila ranní chumelenice a teplota lehce nad bodem mrazu, která se držela po celý den. Cestou jsme nabrali Štěpána ve Velkém Boru, zastavili na nákup a svačinu ve Strakonicích a po 17. hodině jsme zaparkovali u penzionu Štilec u stejnojmenného rybníku. Po ubytování jsme zvládli ještě výlet na nedaleké mohylové pohřebiště Plav u Českých Budějovic, kde proběhla ze strany trenéra Josefa přednáška na téma „pravěká mohylová pohřebiště“. Poté jsme jeli zpět na penzion, kde jsme si dali večeři v restauraci a ještě se věnovali lehkému opakování teorie na nadcházející závod
Ráno nás přivítala mlha, ale bylo vidět prosvítající slunce, které slibovalo rozhodně lepší počasí, než jaké panovalo v pátek. V restauraci penzionu jsme si dali skvělou snídani, i když se začala již projevovat lehká nervozita z blížících se závodů. Nervozitu se nejvíce snažil zajíst ochutnávkou snad všeho v nabídce trenér Josef. Naložili jsme tašky do dodávky a vyrazili na krátký přejezd do místa konání – rodiště našeho nejslavnějšího vojevůdce – Trocnova! Zázemí závodu, start i cíl byly totiž přímo v areálu památníku Jana Žižky a trasa závodu byla v přilehlých lesích.
Po rozkoukání nastupujeme na prezenci, kde vtipkuje paní rozhodčí při zhlédnutí průkazky Pavla, při které konstatuje, že Pavla je v týmu určitě potřeba a bude to tak asi navždycky. Čekání na start trvá hodinu a dvacet minut a zpočátku se zdá nekonečné, ale než se stihneme rozběhat a rozehřát, čas našeho startu se rychle přiblížil a slunce se skrz ubývající mlhu hlásí víc a víc, ale teplota stále není zcela příjemná. Startujeme až jako 26. z 29 týmů a nevíme, zda je to úplně výhoda. V půl 11. se hlásíme u rozhodčí starající se o startující hlídky a tato nás odvádí do prostoru startu, kde probíhá ještě instruktáž a kontrola hlídky ze strany rozhodčí na startu. Nervozita by se dala krájet, ale snažíme se plně soustředit na blížící se start!
Vybíháme na trať a jako první nás čeká asi nejzásadnější stanoviště – střelba ze vzduchovky! Každého z nás čekají tři terče o rozměrech 7 x 5 cm. Nejlépe se daří Štěpánovi Z., kterému se na jeden výstřel podaří srazit hned dva své terče, Radim zapisuje také čisté konto, ale Pavel po prvním nabíjení odjišťuje svoji zbraň a ta z ničeho nic vystřelí. S reklamací u rozhodčího nemá úspěch s odpovědí, že měl určitě prst na spoušti (určitě neměl!). Další dva výstřely si již pohlídá a zbývající „špalíček“ mu dostřeluje Štěpán Z. svým přebývajícím diabolkem. Bohužel Lukáš sestřelí pouze svým prvním výstřelem a Štěpán Š. pro změnu až tím posledním. Čtyři trestné minuty ze střelby jsou hodně a odbíháme hned z prvního stanoviště s neblahou předtuchou pokaženého závodu. O to více se ale snažíme vydat ze všech svých sil v běhu a dohnat výrazné manko.
Naštvaný Luky vybíhá od střelby jako první a skoro zapomene odbočit podle značení trati, ale Pavel jej včas upozorní a rychle se blížíme k druhému stanovišti „orientace v přírodě“, kde dobíháme kluky ze severoplzeňské Tlučné, kteří startovali o čtyři minuty před námi! Zapisujeme si zde svůj první čekací čas než tlučenští splní úkoly. Poté rychle losujeme z igelitové tašky každý dvě topografické značky, které zcela bezchybně určujeme. Dále si každý z nás bere jednu kartičku s poznávačkou rostlin, stromů a stop a ani zde nezaváháme a vybíháme na další úsek trati.
Následující stanoviště „uzle“ pro nás představuje další krátký odpočinek a další vteřiny čekacího času, protože i zde čekáme, až tlučenští kluci uváží své uzle. Ani toto stanoviště pro nás není nijak náročné, protože uzle dokážeme uvázat snad už i poslepu.
Na disciplíně „brannost“ zapisujeme další „čekačku“ a Pavel ještě stihne paní rozhodčí, která zrovna svačí jablko, popřát dobrou chuť. Dobrá nálada se nás drží, i když běžíme s větrem o závod! Nejprve skáčeme přes dva metry široký příkop a jeho poloha není zcela ideální, protože se musíme odrážet z kořenů a doskok je do kopečku. Ale to nás nerozhodí a všichni jsme zdárně „na druhé straně“. Ani čtyři metry dlouhý úsek vodorovně nataženého lana nám nečiní žádné problémy a s další zapsanou nulou pokračujeme dále na trať.
Od startu stále mírně stoupáme a přibíháme na volné stanoviště „požární ochrana“, kde musíme plnit hned tři úkoly a začínáme říkat, jak se zachovat při různých mimořádných událostech. Následuje správné sestavení trojúhelníku hoření a jako poslední přiřazujeme grafické značky technických prostředků požární ochrany.
Po stoupání se trať překlápí a my začínáme spíše klesat. Následuje stanoviště „základy první pomoci“, kde máme za úkol podle vylosovaných obrázků určit příznaky zobrazené zdravotní komplikace a jak v této situaci posupovat. Ani zde nechybujeme a rychle přiřazujeme správné kartičky. Ze stanoviště vybíhá jako první Radim a již si chystá buzolu, protože víme, že nás čeká úsek „orientace v terénu“.
První bod pro měření azimutu je jen pár metrů od stanoviště zdravovědy a Radim již měří a určuje nám směr, kterým máme pokračovat. V rámci hledání azimutu opouštíme lesní cesty a pěšiny, po kterých se dosavadní část závodu ubírala a běháme ve volném lese. Při zaměřování azimutů zahlédneme před sebou kluky z Tlučné, ale zase je ztrácíme. Po zapsání všech tří bodů na krátkou chvíli zaváháme v dalším pokračování, ale daří se nám dostat opět na značenou trať, která zase vede po lesní cestě. Na většinu členů hlídky přichází první výraznější fyzická krize, ale náhle před sebou vidíme kluky z Tlučné a to v nás vyburcuje zbytky sil a jdeme před ně! Navíc víme, že už se musíme blížit do závěru závodu.
Mezi tím stojí nedaleko cíle trenéři Libor a Josef a jejich nervozita s každou minutou i vteřinou stoupá až do oblak, protože podle hodinek už by kluci měli vybíhat na druhé straně louky za zády majestátní sochy Jana Žižky.
Vybíháme na louku a už slyšíme řev trenérů! Před námi je poslední stanoviště „ochrana obyvatelstva“, kde bleskurychle sestavujeme záchranářskou uličku, říkáme, na jakou tísňovou linku a jakým způsobem voláme při různých situacích a přiřazujeme kartičky s obrázky různých věcí podle toho, jestli ta daná věc patří do evakuačního zavazadla nebo ne. I my víme, že už musíme hrát o každou vteřinu a ze stanoviště už to máme jen kousek z kopce do cíle, a proto běžíme za mohutné podpory trenérů a fanoušků ze zbytku svých sil.
Jsme vyřízení a absolutně netušíme, jakého výsledku jsme dosáhli, ale jsme si vědomi toho, že trestné minuty ze střelby nás budou hodně mrzet. Na trati jsme celkem posbírali 4 minuty a 17 vteřin čekacího času. Trenéři neustále aktualizují tabulku s průběžnými výsledky a dohadují se, zda je již součet definitivní nebo ještě bude nějaká úprava. Tak jako tak zjišťujeme, že jsme dosáhli nejrychlejšího času na trati a výsledek tak rozhodně nebude k zahození. K našemu zklamání, ale již víme, že kluci z Velkých Opatovic z jihomoravského kraje absolvovali závod se zcela čistým kontem a to nedokážeme překonat ani se sebelepším během. Po vyvěšení oficiálních výsledků je to potvrzené, ale také zjišťujeme, že nikdo kromě Opatovic nebyl lepší a my tedy bereme po bronzu z roku 2025 stříbro za 2. místo!!!
Při slavnostním vyhlášení se nás krajský starosta hasičů Jihočeského kraje pan Žižka ptá, proč jsme tak skleslí, když jsme druzí nejlepší v republice, a Pavel mu na to odpovídá „Ale my jsme chtěli být první!“ Přebíráme ceny, fotíme se a pomalu nám začíná docházet, že i přes počáteční hořkost jsme dosáhli nejlepšího úspěchu, který kdy kdo z našeho sboru za jeho 126 let existence dokázal! Druhý rok po sobě jsme do Žákavé vezeme medaile z mistrovství České republiky a to už něco znamená.
Po vyhlášení probíhá ještě nekonečné focení na přání trenéra Josefa a my už se všichni těšíme na objednaný oběd v penzionu Valeš v Borovanech. Nacpeme se 2,5 kg vážícím burgerem s hranolkami a vyrážíme směr Žákavá. Doma nás čeká slavnostní kolečko po obci na vozidle Iveco a večer jdeme úspěch oslavit do hospody, kde si všichni z týmu (kromě trenérů) dáváme nealko, protože se musíme stále držet v kondici. Za skvělou reprezentaci obce i sboru nám přichází poděkovat starosta obce Milan Polívka a starosta sboru Josef Hora.
Poslední víkend v březnu patřil halovému závodu jednotlivců v běhu na 100 metrů s překážkamiv Jablonci nad Nisou. V atletické hale probíhalo dvou denní klání dorostenců, mužů a žen v této disciplíně.
V sobotním závodě dorostenců nastoupila v žákavských barvách Klára Fialová v kategorii „starší dorostenky“. V prvním rozběhu zaběhla svůj průměrný výkon bez výraznější chyby v čase 19:80 s. Ve druhém kole musela čekat několik minut na odstartování a to se zřejmě částečně podepsalo na výkonu, který nesl hodnotu 19:93 s. Do celkového hodnocení se tak počítal čas z prvního kola, který pro Kláru znamenal v konkurenci 119 závodnic slušné 28. místo.
V neděli byla na program soutěž mužů a žen a i v nedělním programu měla Žákavá své zastoupení. Byly jimi v kategorii žen Nicol Polívková a Klára Fialová. Druhá jmenovaná bohužel při tréninkových rozbězích nešťastně narazila kolenem na překážku a lehké zranění jí vyřadilo z ostrého závodu. Na start se tak nakonec postavila jen Nicol. Ta ve svém prvním rozběhu protnula cílovou branku v čase 18:87 s. Ve druhém kole se jí nepodařilo čas vylepšit (19:13 s.), ale na úvod sezony jí mohly těšit dva vyrovnané pokusy. Za čas z prvního kola pak brala Nici v celkovém hodnocení velmi slušné 19. místo z celkového počtu 119 závodnic.
Český halový pohár pokračoval svým druhým kolem v sobotu 14. března v severočeském Jablonci nad Nisou. Náš sbor vyjela na 60 metrovou dráhu s překážkami reprezentovat v kategorii starší dívky (14 – 15 let) Karolína Valešová.
Kája se startovním číslem 5 ve svém prvním rozběhu neměla moc času na přípravu, protože organizace závodu v začátku této kategorie zaznamenala menší zmatky a Kája se nestihla pořádně rozkoukat a již stála ve startovní čáře. Bohužel se jí v prvním rozběhu nepovedlo zapojení rozdělovače, kde se musela zastavit. Cílovou branku protnula v čase 14,48 s., což bylo dost za očekáváním naší závodnice.
Ve druhém rozběhu nevyšel Káje se běh z kladiny a ten poznamenal i zapojování rozdělovače, ale i tak cílem proběhla v čase 12,86 s. Ani nad tímto časem sice Kája nejásala, ale poté přišlo větší zklamání, protože při seběhu z kladiny nešlápla na seběhový můstek, což znamenalo červený praporek a neplatný pokus. S nevydařeným časem z prvního kola Karolína obsadila v konkurenci 190 závodnic konečné 94. místo.,
Sezóna v závodech jednotlivců na 60 metrů překážek začala pro Karolínu Valešovou v sobotu 14. února na Českém halovém poháru v Ostravě.
Český halový pohár se skládá ze čtyř soutěží. Dva závody probíhají na jaře (Ostrava a Jablonec) a zbylé dva na podzim (Praha a Ostrava). Závodníci, kteří na Českém halovém poháru splní časový limit, postoupí na halové mistrovství České republiky, které proběhne na podzim v Ostravě (po poslední kole ČHP).
V letošním roce soutěží Kája v kategorii starší dívky14-15 let. V této kategorii se v Ostravské hale představilo 134 závodnic. Kája byla zařazena do 2. z celkového počtu 33 rozběhů. V prvním pokusu lehce zaváhala na spojích hadic i při připojování proudnice. Výsledným časem 12,57 s. se zařadila na průběžné 3.místo. Po prvním kole jí patřilo krásné 12. místo.
Jenže Kája s umístěním na 12. místě spokojena nebyla. A tak se pokusila dát do druhého pokusu maximum. Do rozdělovače běžely všechny čtyři závodnice vyrovnaně. Kája perfektně zapojila rozdělovač, všem se vzdálila a cílem proběhla s velkým náskokem první. Čas 12,23 s. ji posunul na 9. místo. Zároveň se tímto pokusem kvalifikovala na halové mistrovství České republiky! Na prvním závodě ČHP splnilo limit 12,50 s. pouze 14 závodnic.
V závodě zbývalo ještě 126 závodnic a Kája, trenér a její fanoušci čekali, kolik holek ji ještě předběhne. Nakonec ji předběhla pouze jedna, a tak Kája obsadila nádherné 10. místov prvním kole Českého halového poháru!!! Umístění v první desítce znamená účast za závěrečném ceremoniálu, kde je vyhlašováno prvních 10 závodnic.
První víkend v únoru nás čeká závěrečné kolo Ledového poháru, které proběhne v Nevřeni. Před víkendem přichází velká obleva a při odjezdu ze Žákavé nás doprovází déšť, ale v okolí Nevřeně leží stále poměrně dost sněhu a samotná závodní dráha je tvořena směsicí ledu, bláta a vody, což jsou ideální podmínky pro požární útok…
Z důvodu marodky se nedaří dát dohromady družstvo holek a do závodu tak nastupují pouze kluci, se kterými na béčkách zaskakuje za Pavla Libor.
Celý rozběh je tentokrát od samého začátku pěkný a bez komplikací. Zelí na stroji je zpočátku zbytečně opatrný, ale nejslabším článkem celého pokusu je síla stroje, který vodu kupředu netlačí dostatečně rychle. Kluci tak čekají poměrně dlouho na vodu, ale zase v klidu sedí na čáře nástřiku a pokus uzavírají na hodnotě 20:12 s. a ve velké konkurenci 28 týmů nakonec obsazují 10. místo. V celkovém hodnocení seriálu „O vládce severu“ berou 9. místo z celkového počtu 35 zúčastněných družstev mužů.
Dva týdny utekly jako voda, v předvečer jsme se pobavili na hasičském bále a ráno už nasedáme do dodávky směr další kolo ledového poháru „O vládce severu“ v Úněšově. Počasí je opět odpovídající názvu soutěže a mrzne, až praští!
Na start se staví jako první kluci a sestava zaznamenává změnu na „zadku“, kde jde Dupka na koš a Zelí přeskakuje z koše na stroj. Závod opět odbíháme s dětskou stříkačkou a je to znát. Ihned na startu podkluzuje Dupka i Mates, ale rychle se rozbíhají dál. Pavel pak musí na dvakrát chytat oko béčka na roztažení, ale má času dost, protože voda jde ze stroje o něco déle. Kluci na proudech čekají na vodu, která oba terče sráží ve výsledném čase 20:27 s. a za tento čas berou kluci v celkovém hodnocení 10. místo v konkurenci 25 družstev.
nastupují nedlouho po klucích a i jejich sestava zaznamenává oproti předchozím závodům jednu změnu a to na béčkách, kde naskakuje Eliška. Ani holkám se nevyhnou postartovní komplikace, při kterých Ančí podkluzuje těsně před základnou a padá na zadek. Nici pro změnu zakopává o koberec před základnou, takže do svého nářadí padá přímo po hlavě a trvá jí poměrně dlouho, než se zorientuje, zvedne, posbírá proudnici a hadici a může vyběhnout kupředu. Kája na stroji situaci úplně neodhadne a holky vepředu zatopí, takže obě proudařky jsou příliš daleko na to, aby dokázaly své terče srazit a je z toho pro holky letošní první (a snad poslední) „neplatný pokus“ znamenající poslední 9.místo.
Stalo se každoroční tradicí žákavských hasičů zahájit soutěžní sezonu již před polovinou ledna! Nebylo tomu jinak ani v letošním roce a družstvo našich mužů a žen vyjelo na soutěž do Dolního Hradiště. Letošní ročník se opravdu vydařil a dostál svému jménu, takže byl na sněhu a mrazu výkon se vůbec do severoplzeňské vesničky nad řekou Střelou vůbec dostat.
Kluci si chystali svoji základnu hned jako čtvrtý tým startovní listiny, takže nebylo moc času na taktizování ani výrazné rozkoukávání. Trenéry bylo rozhodnuto o použití dětského soutěžního stroje a to se odrazilo i na celkovém výsledku rozběhu. Matěj měl ve velké zimě menší problém se spojením savců, takže mu s tím pomohl strojník Josef, který musel odskočit od mašiny. To lehce zpozdilo přidání plného plynu. Kluci tak vpředu čekali chvíli na vodu a konečný čas 22,06 s. (LP 21,57 s.) nebyl nijak oslnivý a stačil na výsledné 14. místo.
Holky do závodu nastoupily v sestavě ostřílených závodnic a útok byl od začátku do konce velmi pěkný, i když i jeho celkovou podobu ovlivnil slabší výkon stroje. Kája pak na pravém proudu lehounce prostříkala na výsledný čas 21,04 s. (LP 19,86 s.), který se dlouho držel na stupních vítězů, ale nakonec z toho bylo „bramborové“ 4. místo.
Po návratu domů všichni neměli moc času, protože již v 18 hodin začínala výroční valná hromada našeho sboru. A nebudeme dlouho odpočívat, protože další kolo ledového poháru „O vládce severu“ nás čeká již v sobotu 24.1. v Úněšově!
Po úspěšném třetím kole Českého halového poháru v Praze, kde Kája zaběhla kvalifikační čas na halové mistrovství ČR, vyrazila 22. listopadu do Ostravy. Samotnému mistrovství předcházelo čtvrté kolo českého halového poháru, kterého se také zúčastnila.
Toto kolo zvané Ostravsko Beskydské Šedesátky startovalo hned ráno kategorií starších chlapců. Starší dívky začaly závodit těsně před polednem. Startovní listina byla sestavena zřejmě podle dojezdové vzdálenosti závodnic, proto se Kája spolu s kolegyněmi z Plzeňského kraje postavila na start ihned v prvním rozběhu. První pokus ji klapl na výbornou, soupeřky nechala daleko za sebou a časem 12,14 s. vylepšila svůj osobní rekord. Tento čas evidentně zaskočil i komentátory, kteří na něj nestihli řádně zareagovat. Po odběhnutí všech 86 rozběhů prvního kola se Kája držela na 6. místě! A druhé kolo jí vyšlo ještě lépe – časem 12,03 s. opět vylepšila svůj osobáček. Ve druhém kole se zlepšilo více dívek, ale i tak byla Kája v desítce nejlepších. Až poslední rozběh jí posunul na konečné 11. místo o 0,01 s. Krásné 11. místo z 344 závodnic!
V celkovém hodnocení Českého halového poháru se pak Kája umístila na 29. místě se 70 body z celkového počtu 557 závodnic, a to se zúčastnila pouze 2 ze 4 závodů!
Po skončení Ostravsko Beskydských Šedesátek začalo Halové mistrovství ČR, do kterého se kvalifikovalo 86 dívek. Vzhledem k pěknému kvalifikačnímu času Kája startovala až mezi těmi nejlepšími v devatenáctém rozběhu. První pokus se vydařil a čas 12,29 s. byl na průběžnou druhou desítku po prvním kole. Ve druhém kole již byla znát únava a překonání kladiny se zcela nepovedlo, i tak však Kája dokázala soupeřky dotáhnout, čas však už nevylepšila (13,09 s.). V konkurenci těch nejlepších tak Kája obsadila pěkné 25. místo!
Na závěr si velké poděkování zaslouží Josef Hora, Josef Hora ml. a Lucie Horová, za to, že Káju připravují pro hasičský sport již od útlého věku. Podíl na úspěchu má i Lucie Harasimovičová, která Káje předala spoustu rad, a tak se mohla Kája za půl roku, co začala běhat 60 metrů s překážkami, zlepšit z času 13,12 s. (první závod Okresní kolo) na 12,03 s. V neposlední řadě chci poděkovat Markétě Šimkové, s níž se Kája zúčastnila svého prvního závodu a nastartovala tak svoji závodní kariéru jako jednotlivec (Kája by se sama prvních závodů nezúčastnila).
V sobotu 1. listopadu se Karolína Valešová zúčastnila 3. kola Českého halového poháru v běhu na 60 metrů s překážkami, které proběhlo v rámci 23. ročníku Memoriálu Marty Habadové ve Atletické hale Otakara Jandery v Praze.
Kája běžela v kategorii starších dívek a startovní listina této kategorie čítala neuvěřitelných 347 závodnic. Již rozběh v prvním kole se Káje povedl a čas 12:66 s. byl jejím osobním rekordem. Na druhý pokus tak nastupovala ve větším klidu, a tak se jí podařilo svůj nejlepší čas ještě vylepšit na 12:49 s.! Tímto časem se v obrovské konkurenci umístila na skvělém 21. místě a zároveň se dosaženým časem kvalifikovala na halové mistrovství ČR, které proběhne o víkendu 22. a 23. listopadu v Ostravě.
